Otázka v diskusi:
Ručitel daní a konkurz
Zuzana Marková,
8.11.2010
V srpnu jsme uzavřeli kupní smlouvu na koupi bytové jednotky v novém bytovém domě. Smlouva byla vložena na katastr a zapsána v srpnu.
Dne 6.9. vstoupil prodejce – developer do insolvence a byl 6.9. 2010 prohlášen konkurz.
V říjnu jsme obdrželi od finančního úřadu Výzvu k zaplacení daňového nedoplatku ( daně z převodu nemovitosí) ručitelem, kterou nám je uložena zákonná povinnost ručení za daňové pohledávky neuspokojené ve lhůtě jejich splatnosti poplatníkem.
V odůvodnění je uvedeno, že ručiteli je uložena zákonná povinnost ručení za daňové pohledávky neuspokojené ve lhůtě jejich splatnosti poplatníkem. Dále se oznamuje, že dne 6.9.2010 byl na dlužníka prohlášen konkurz a správce daně předmětnou pohledávku řádně přihlásil, po účinnosti rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení nelze provést daňovou exekuci (§ 40b odst.3 zákona č.377/1992 Sb. V platném znění) a proto je ručiteli zaslána výzva k úhradě daňového nedoplatku.
Přílohou výzvy je Platební výměr na daň z převodu nemovitostí, který vystavil finanční úřad insolvenčnímu správci.
V Platebním výměru je uvedeno: daň z převodu nemovitostí je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání (§ 21 odst.2 písm.a až d) a § 18 odst.2 zákona).
Dále je zde uvedeno, že vyměřenou daň se ukládá zaplatit do 30 dnů ode dne doručení platebního výměru na účet správce daně.
V odůvodnění je uvedeno, že daň se vyměřuje na základě smlouvy kupní mezi kupujícím a úpadcem, právní účinky vkladu vznikly dne 13.8.2010, vklad práva zapsán v katastru nemovitostí dne 25.8.2010.
Domníváme se, že finanční úřad postupoval nesprávně, neboť insolvenční správce v uvedené lhůtě 30 dnů od doručení platebního výměru zaplatit nemohl a nesměl. Insolvenční zákon mu nedovoluje zaplatit daňový nedoplatek vzniklý před prohlášením úpadku jinak než na základě rozvrhového usnesení. Dále se domníváme, že finanční úřad nesprávně přihlásil pohledávku – tato pohledávka měla být přihlášená jako pohledávka za podstatou, neboť jako právní důvod vzniku pohledávky FÚ uvedl platební výměr z 15.9.2010, vystavený až po prohlášení úpadku a konkurzu.
Nicméně insolvenční správce pohledávku uznal a považuje se za zjištěnou.
Finanční úřad přihlásil pohledávku jako nezajištěnou, tj. neuvedl nás v přihlášce jako ručitele, přesto ručení uplatňuje.
Domníváme se, že FÚ nemá právo nás vyzvat jako ručitele k plnění, neboť zákon o správě daní a poplatků v § 57a odst.1 stanoví, že správce daně může vyzvat ručitele pouze tehdy, když jsou splněny podmínky tam uvedené. My tvrdíme, že podmínky nenastaly.
Připravujeme odvolání, ale obáváme se, že Finanční ředitelství nám nebude chtít vyhovět, neboť by šlo o rozhodnutí proti jejich zájmům. V dané případě jde o 70 byt. jednotek, které developer – úpadce prodal a nezaplatil daň z převodu nemovitostí.
Žádáme Vás zdvořile o právní stanovisko. Pokud byla obdobná věc již řešena soudně, velmi by nám pomohlo číslo jednací.
Předem děkujeme za odpověď.
JUDr. Jana Hronešová
Právní oddělení
RenoArt s.r.o.
1 odpověd:
-
Podle § 8 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, je v daném případě nabyvatel ručitelem. Proto je třeba posoudit uvedenou situaci v roce 2010 v souladu s § 57a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
Podle § 21 odst. 2 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění platném do 31. 12. 2010, vzniká povinnost podat přiznání k dani z převodu nemovitostí nejpozději do konce třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž byl zapsán vklad práva do katastru nemovitostí. Ze zadání dotazu vyplývá, že vklad práva (na základě kupní smlouvy na koupi bytové jednotky) byl zapsán v katastru nemovitostí dne 25. 8. 2010. Prodávající (developer) byl tedy povinen podat přiznání k dani z převodu nemovitostí nejpozději do 30. 11. 2010. V této lhůtě je také daň z převodu nemovitostí splatná (§ 18 odst. 2).
Ručiteli byla doručena Výzva k zaplacení daňového nedoplatku (daně z převodu z nemovitostí) v říjnu 2010, to znamená ještě v době, kdy neuplynula lhůta splatnosti předmětné daně. Toto by mohl ručitel namítat v odvolání proti dané výzvě [viz § 57a odst. 2 písm. c) zákona o správě daní poplatků].
Pokud se týká postupu finančního úřadu při přihlašování daňové pohledávky, pro účely insolvenčního řízení se podle § 40a zákona o správě daní a poplatků daňové nedoplatky považují za
a) daňové pohledávky za majetkovou podstatou
Tyto daňové pohledávky vznikají v důsledku skutečností zakládajících daňové povinnosti, včetně příslušenství daně, které nastaly v době od účinnosti rozhodnutí o úpadku do vydání rozhodnutí, jímž se insolvenční řízení končí.
b) daňové pohledávky s nárokem na uspokojení ze zajištění, nebo
c) další přihlášené daňové pohledávky.
Daňové pohledávky uvedené pod písm. b) a c) vznikají v důsledku skutečností zakládajících daňové povinnosti, včetně příslušenství daně, které nastaly nejpozději dnem předcházejícím dni účinnosti rozhodnutí o úpadku.
Skutečností, na základě které vznikla povinnost zaplatit daň z převodu nemovitostí, bylo uzavření kupní smlouvy a následné zapsání vkladu práva do katastru nemovitostí. Tyto právní úkony se uskutečnily v srpnu 2010, tzn. před zahájením insolvenčního řízení a prohlášením konkurzu. Podle našeho názoru se tedy nejedná o daňovou pohledávku za majetkovou podstatou.
Insolvenční zákon v § 183 stanoví, že přihláškou pohledávky není dotčeno právo věřitele domáhat se uspokojení pohledávky po kterékoli z osob odpovídajících mu společně a nerozdílně s dlužníkem; o právu věřitele požadovat plnění od dlužníkova ručitele, včetně bankovní záruky a zvláštních případů ručení, to platí obdobně (týká se jak ručení zákonného – např. podle daňových předpisů, tak i smluvního).
Osoby, od kterých může věřitel toto plnění požadovat, mohou pohledávku, která by jim proti dlužníku vznikla uspokojením věřitele, přihlásit jako pohledávku podmíněnou, pokud ji nepřihlásí věřitel. Jestliže však věřitel takovou pohledávku přihlásí, mohou se jí tyto osoby v rozsahu, v němž pohledávku uspokojí, v insolvenčním řízení domáhat místo něj s tím, že pro jejich vstup do insolvenčního řízení platí přiměřeně § 18 insolvenčního zákona, návrh podle tohoto ustanovení mohou podat samy (tzn. stanou se účastníkem insolvenčního řízení na místo původního věřitele, jemuž za dlužníka takto plnily).
Pro upřesnění uvádíme, že podle § 2 písm. g) insolvenčního zákona se zajištěným věřitelem rozumí věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy. Postavení zajištěného věřitele však nemá věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem třetí osoby (nikoliv tedy majetkem dlužníka spadajícím do majetkové podstaty).
