Otázka v diskusi:
Úrokový swap

Jan, 9.10.2012

Dobrý den,
jsme dlouholetými předplatiteli Metodických aktualit. Chtěl bych se zeptat jakým způsobem správně účtovat o úrokovém swapu (konkrétně na které účty jednotlivé operace) a jakým způsobem s nimi naložit v účetní závěrce. Každý měsíc z účtu odchází cca 90 tis.Kč a datum ukončení je 06/2021. Předpokládám, že úrok nebude považován účetní jednotkou za zajišťovací derivát. Jaké jsou daňové dopady? Tento swap byl zřízen k úvěru na pořízení nové technologie a předpokládám, že si jej banka vymínila.
A další dotaz - bylo by možné účtovat pouze o platbách a to jako o běžném úroku (účet 562) s využitím §7 odst. 2 zákona o účetnictví, protože se domnívám, že tento postup pouhého zachycení placených úroků je věrnější, než účtování a přeceňování jakéhosi derivátu. Předem děkuji

1 odpověd:

  • Redakční rada Metodických aktualit, 1.3.2013

    Omlouváme se za časovou prodlevu odpovědi - se žádostí o zpracování stanoviska k tomuto dotazu jsme se obrátili na našeho externího spolupracovníka.

    Ač není k dispozici konkrétní smlouva upravující vznik a podmínky tzv. úrokového swapu, předpokládejme, že jde o derivát a diskutujme dále správnost jeho účetního a daňového zachycení. Z hlediska účetních předpisů jsou rozlišovány deriváty do dvou kategorií:

    i) zajišťovací deriváty, u nichž musí být naplněny podmínky vzniku zajišťovacího vztahu (např. zdokumentování zajišťovacího vztahu, identifikace zajišťované položky, naplnění efektivity zajištění a spolehlivosti jejího průběžného měření a posuzování); a
    ii) deriváty k obchodování, tj. všechny ostatní deriváty, pro nějž nebyl identifikován zajišťovací vztah.

    Vzhledem k tomu, že je v dotazu uvedeno, že úrokový swap není účetní jednotkou považován za zajišťovací derivát, uvažuje řešení uvedené dále klasifikaci úrokového swapu jako derivátu k obchodování.

    Účetní řešení derivátu k obchodování vychází z několika ustanovení, která najdeme jednak v zákoně o účetnictví (dále jen „ZoU“) a dále ve vyhlášce č. 500/2002 Sb. (dále jen „vyhláška“) a českém účetním standardu pro podnikatele (dále jen „ČÚS“) č. 019 Náklady a výnosy, potažmo č. 009 Deriváty (při formulaci řešení předpokládáme, že účetní jednotka je podnikatelem, nikoliv finanční institucí nebo jinou účetní jednotkou).

    Úvodem je nutné zamítnout řešení, na které je dotazováno a které uvažuje použití § 7 odst. 2 ZoU a které by vedlo k účtování dopadů úrokového swapu pouze při uskutečnění peněžní platby. Tento přístup by byl v rozporu s existující úpravou, kterou české účetní předpisy poskytují a kterou uvádíme dále.

    Dle § 27 odst. 1 písm. b) ZoU se deriváty, tj. i uvažovaný úrokový swap, oceňují reálnou hodnotou k rozvahovému dni, přičemž ke stanovení reálné hodnoty se uváží ustanovení v § 27 odst. 4 ZoU - jako reálná hodnota se použije tržní hodnota či ocenění kvalifikovaným odhadem; nelze-li postupovat těmito způsoby, je možné použít ocenění stanovené podle zvláštních právních předpisů.

    Změny reálné hodnoty (tzv. oceňovací rozdíly) úrokového swapu (derivátu k obchodování) mezi jednotlivými rozvahovými dny se účtují výsledkově do finančních nákladů, resp. výnosů v souladu s ustanoveními § 53 vyhlášky. Toto řešení navíc podporuje ustanovení 3.8.4. v ČÚS č. 019, které uvádí: „Na vrub příslušných účtů účtové skupiny 56 – Finanční náklady se účtuje podle § 51 až § 53a vyhlášky a podle ČÚS 008 a ČÚS 009.“ Obdobně se vyjadřuje ustanovení 4.6.4. v ČÚS č. 019 pro účty účtové skupiny 66 – Finanční výnosy. V rámci těchto účtových skupin by si měla účetní jednotka zvolit samostatný účet pro výsledky z přecenění derivátů k obchodování a nemělo by docházet k agregaci, např. s úrokovými náklady, resp. výnosy. Účetní předpisy rozlišují účetní operace týkající se derivátů (náklady a výnosy z nich a související přecenění na reálnou hodnotu) od peněžních toků svým způsobem souvisejících položek (např. úroky z úvěru, který byl dle dotazu podnětem ke vzniku úrokového swapu).

    Účetní zachycení tzv. vypořádání úrokového swapu, ke kterému dochází v nastíněné situaci měsíčně, kdy společnost platí (případně by mohla také přijímat) k danému okamžiku vypočtenou částku, není v českých účetních předpisech jednoznačně upraveno a je třeba vyjít z úpravy uvedené již výše. České účetní předpisy požadují k rozvahovému dni vykazovat derivát v reálné hodnotě a přecenění účtovat proti finančním nákladům, resp. výnosům. Uvážíme-li situaci, že rozvahovým dnem je datum roční účetní závěrky, dochází k přecenění pouze jednou ročně. V takovém případě lze pro vypořádání derivátu uvážit účetní řešení, kdy je peněžní vypořádání úrokového swapu účtováno na účty finančních nákladů nebo výnosů (a to stejných jako jsou účty určené pro přecenění na konci roku). Na konci účetního období je k rozvahovému dni aktualizovaná účetní hodnota úrokového swapu na reálnou hodnotu s účetním zápisem na účty finančních nákladů nebo finančních výnosů.

    Pozn.: Toto řešení v sobě nese riziko chybovosti ve výši obratů příslušných účtů finančních nákladů, resp. finančních výnosů, pokud reálná hodnota derivátu bude v průběhu účetního období v důsledku změny ekonomických faktorů, zejména úrokových sazeb, měnit derivát z pozice závazku společnosti na pohledávku a opačně. Ideální řešení předpokládá přeceňování derivátů na reálnou hodnotu průběžně a poté jejich vypořádání je účtováno proti rozvahovému účtu konkrétního derivátu.

    Náklady a výnosy úrokového swapu zaúčtované v souladu s účetními předpisy jsou součástí základu daně bez dalších úprav.

Chcete-li odpovídat v diskusi, musíte se nejprve přihlásit.