Otázka v diskusi:
zdaneni prijmu z CR a SRN

Katka, 7.3.2012

Dobry den,
jsem občan ČR a mam v ČR trvalé bydliště. Jsem OSVČ, herečka. Dlouhodobě - 8 let - žiji,pracuji a zdaňuji v SRN.Ještě v rámci studia jsem odešla do SRN, takže jsem v ČR nikdy daňové přiznání ještě nepodávala.V roce 2011 jsem poprvé měla příjem z herecké činnosti jako OSVČ v České republice. Většinu roku - více než 183 dnů jsem ale pobývala v SRN. Domnívám se správně, že jsem pro Českou republiku daňový nerezident a tedy budu i české příjmy zdaňovat v SRN? Musím i přesto podávat v ČR daňové přiznání? Děkuji.

1 odpověd:

  • Redakční rada Metodických aktualit, 14.5.2012

    Úvodem odpovědi nutno konstatovat, že pro vyčerpávající a jednoznačné zodpovězení této otázky chybí další informace nezbytné pro úplné daňové řešení.

    A. Daňové rezidentství

    Nejdříve se zmíníme obecně k otázce daňového rezidentství fyzické osoby. Její vyřešení je zcela nezbytné pro další daňový postup, ať už na území České republiky či v Německu.

    Samotnou definici rezidenta příslušného státu uvádějí prioritně tuzemské daňové zákony, ať už v ČR či v Německu. V daném případě musíme však vzít v úvahu kromě tuzemské daňové legislativy v ČR či v Německu i dosud platnou Smlouvu mezi ČSSR a SRN o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku, publikovanou v č. 18/1984 Sb. (dále jen „Smlouva s Německem“). Novou smlouvu, která by vycházela z aktuálních ekonomických i fiskálních konvencí, se dosud nepodařilo vyjednat.

    Smlouvy o zamezení dvojího zdanění

    Smlouvy o zamezení dvojího zdanění uvádějí problematiku rezidentství většinou v článku 4 - Rezident. Samotné smlouvy samy o sobě nezasahují do vnitrostátních zákonů, které stanovují podmínky pro rezidentství, a tudíž i pro neomezenou (plnou) daňovou povinnost v příslušném státě.

    Dvojí rezidentství

    Ustanovení tohoto článku řeší kolizní situace, kdy z hlediska vnitrostátních zákonů dochází ke vzniku dvojího rezidentství. K této konfliktní situaci často dochází zejména u fyzických osob.

    Smlouvy obsahují speciální ustanovení, která určí, jakému konceptu určení rezidentství je dána přednost. Smlouva také uvádí další postupná kritéria, pomocí nichž se rezidentství určí (stálý byt, užší osobní a hospodářské vztahy - tzv. středisko životních zájmů, obvyklé zdržování, státní příslušnost, vzájemná dohoda příslušných úřadů).

    Smlouva se SRN

    Tuto problematiku obsahuje smlouva s Německem v článku 4 – Daňový domicil. V prvním odstavci se uvádí, že výraz „osoba mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě“ označuje ve smyslu této smlouvy osobu, která je podrobena zdanění podle právních předpisů tohoto státu z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa vedení nebo jiného podobného kritéria. Tato definice se odvolává na koncept rezidentství (bydliště, sídlo), který přijaly vnitrostátní zákony. U fyzických osob je definice zaměřena na popsání různých forem osobního vztahu k příslušnému státu. Na tomto místě je nutné zdůraznit, že definice bydliště podle českého zákona o daních z příjmů (tedy i pro stanovení rezidentství v ČR) je svébytně samostatná a nerovná se automaticky termínu tzv. trvalého bydliště.

    Dvojí rezidentství

    Druhý odstavec řeší případy, kdy je fyzická osoba podle ustanovení prvního odstavce rezidentem obou smluvních států.

    Stálý byt
    Prvním kritériem řešení vzniklého konfliktu je existence stálého bytu, kdy se předpokládá, že rezidentství patří tomu státu, ve kterém má příslušná osoba stálý byt. Koncepce stálého bytu (vlastní či pronajatý dům nebo byt, najatá zařízená místnost) vychází z toho, že si jej fyzická osoba pořídila pro trvalé užívání na rozdíl od pobytu, z něhož je zřejmý pobyt na kratší trvání (podnikání, rekreace, vzdělání apod.).

    Středisko životních zájmů
    Při eventuální rovnosti předchozí podmínky je pak rezidentství přisuzováno tomu státu, kde má fyzická osoba užší osobní a hospodářské vztahy (tzv. středisko životních zájmů). Toto kritérium vychází z rodinných a společenských vztahů fyzické osoby, kde je zaměstnána, její politické, kulturní a jiné činnosti, místa podnikání, uložení úspor apod. Všechny vyjmenované okolnosti se však musí posuzovat ve svém celku.
    Na druhé straně se musí vzít v úvahu i ta skutečnost, že si fyzická osoba ponechala byt v prvním smluvním státě, kde vždycky žila, kde pracovala apod. Tuto skutečnost lze potom hodnotit jako podržení si svého střediska životních zájmů v prvním státě.

    Obvyklé zdržování
    Dalším rozhodovacím kritériem je obvyklý pobyt fyzické osoby. Pro tento účel častého zdržování se bere v úvahu nejen pobyt ve stálém bytě příslušného státu, ale i na všech jiných místech tohoto státu.
    Nelze-li jednoznačně určit, kde má fyzická osoba středisko životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý byt v žádném smluvním státě, pak je rezidentem toho státu, kde se obvykle zdržuje.

    Dohoda států

    Starší smlouva s Německem však neobsahuje závěrečnou „pojistku“, která otázku rezidentství řeší dohodou mezi příslušnými úřady v případech, kdy pomocí uvedených kritérií není možné jednoznačně určit rezidentství příslušné fyzické osoby, jako je tomu ve většině ostatních smluv. V daném případě by se za shodným účelem dalo použít ustanovení třetího odstavce článku 25 - Řešení případů cestou dohody.

    Závěr k problematice rezidentství:

    Dle informací uvedených v otázce lze usuzovat, že v tomto případě jde s nejvyšší pravděpodobností o rezidenta SRN. (I když i v daném případě pro určení rezidentství uvedené osoby by svoji úlohu mohly sehrát i další skutečnosti: jak často se vrací tato fyzická osoba do ČR, zda si v ČR stále drží svůj byt, kam se pravidelně vrací, zda je to byt vlastní či rodičů … a hlavně, zda-li si potom v ČR „nepodržela“ tzv. středisko životních zájmů.)

    Jako nezbytný důkaz pro potvrzení skutečnosti, že tato osoba je daňovým rezidentem Německa, slouží potvrzení (osvědčení) německého daňového úřadu o tom, že je rezidentem Německa. Přičemž německý daňový úřad v daném případě zhodnotí veškeré relevantní skutečnosti nezbytné v této otázce v návaznosti na tamní daňovou legislativu i na smlouvu mezi ČR a Německem. Nestačí tedy samotné osobní prohlášení této osoby či německého daňového poradce apod.

    Z druhé strany potvrzení o tom, že příslušná fyzická osoba je rezidentem České republiky, vydávají pouze české finanční úřady na tiskopisu „Potvrzení o daňovém domicilu“ (tiskopis MF ČR č. 25 5232 MFin 5232). Za vydání tohoto potvrzení o daňovém domicilu se platí správní poplatek ve výši 100 Kč.

    B. Příjmy nerezidenta v ČR

    Pokud jde o příjmy rezidenta Německa ze zdrojů na území České republiky v roce 2011, je nezbytné vycházet z tuzemského zákona o daních z příjmů v návaznosti na ustanovení smlouvy s Německem. (Předpokládáme, že v roce 2011 nedošlo vzhledem ke všem skutečnostem ke změně daňového rezidentství této osoby.)

    Srážková daň v ČR

    Příjem nerezidenta z herecké činnosti v České republice lze zařadit pod ustanovení § 22 odst. 1 písmeno f) bod 2. zákona o daních z příjmů. Jde o příjmy zahraničních umělců a sportovců z osobně vykonávané činnosti na území České republiky nebo zde zhodnocované veřejně vystupujícího umělce, sportovce, artisty a spoluúčinkujících osob, bez ohledu na to, komu tyto příjmy plynou a z jakého právního vztahu. Dle ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) bod 1. tuzemského zákona o daních z příjmů podléhají tyto příjmy srážkové dani ve výši 15 %. Povinnost srazit tuto daň a odvést ji příslušnému finančnímu úřadu má plátce daně v návaznosti na ustanovení § 38d zákona o daních z příjmů. Toto zdanění v České republice je dále v souladu s ustanovením článku 17 - Umělci a sportovci smlouvy s Německem. Dle tohoto ustanovení má Česká republika právo na zdanění.

    Přiznání v Německu

    Takto zaplacenou daň v ČR si rezident SRN, který má v ČR tzv. omezenou daňovou povinnost, uplatní v Německu (kde má tzv. celosvětovou daňovou povinnost) v rámci svého daňového přiznání metodou zápočtu v souladu s ustanovením prvního odstavce článku 23 - Vyloučení dvojího zdanění smlouvy s Německem. Pro tyto účely bude vhodné získat v ČR Potvrzení o sražení daně (tiskopis MF ČR č. 25 5231 MFin 5231), které vydává místně příslušný český správce daně.

    Vzhledem k tomu, že rezident Německa dosáhl v roce 2011 příjmy ze zdrojů na území ČR, které spadají do režimu tzv. „srážkové daně“, nemá povinnost v ČR podávat daňové přiznání v návaznosti na ustanovení § 38g zákona o daních z příjmů.

    Možnost uplatnění výdajů v ČR

    Na druhé straně rezident Německa má ale možnost podat daňové přiznání v ČR vzhledem k vyjmenovanému druhu příjmu ze zdrojů na území ČR, který prvotně podléhá „srážkové dani“, a to v souladu s ustanovením v § 36 odst. 7 zákona o daních z příjmů. Přičemž si v citovaném případě může uplatnit výdaje (vč. event. odčitatelných položek a slev na dani). (Poznámka: uplatnění výdajů poplatníka ve výše uvedeném postupu, kdy plátce daně aplikuje tzv. srážkovou daň, není možné!) Event. sražená daň ze strany plátce daně se potom v daňovém přiznání započte na celkovou daňovou povinnost, jak uvádí ustanovení § 36 odst. 7 zákona o daních z příjmů. Pokud není možné sraženou daň nebo její část započítat na celkovou daňovou povinnost proto, že poplatníkovi vznikla daňová povinnost ve výši nula nebo vykázal daňovou ztrátu anebo jeho celková daňová povinnost je nižší než sražená daň, vznikne ve výši daňové povinnosti, kterou nelze započíst, přeplatek.

    Koordinační výbor
    Podrobnější pojednání k aplikaci ustanovení § 36 odst. 7 zákona o daních z příjmů uvádí příspěvek z Koordinačního výboru mezi MF ČR a Komorou daňových poradců pod číslem 293/20.01.10 - Některé aspekty k praktické realizaci ustanovení § 36 odst. 7.

Chcete-li odpovídat v diskusi, musíte se nejprve přihlásit.